Jak pohyb ovlivňuje mozek? Neuroplasticita, vývoj dítěte a nové poznatky
Nový výzkum ukazuje, jak úzce může být pohyb těla propojen s děním v mozku. Přináší tak zajímavý nový pohled na vztah mezi pohybem, nervovým systémem a učením.
Když se dítě učí přetočit, lézt, změnit polohu nebo objevit nový způsob pohybu, nepracují pouze jeho svaly. Každá taková zkušenost přináší nové informace také mozku.
Nervový systém je zpracovává, porovnává a postupně podle nich upravuje své reakce. Právě schopnost mozku měnit se na základě zkušeností označujeme jako neuroplasticitu.
Pohyb proto nemusí být jen výsledkem činnosti mozku. Je také jedním ze zdrojů informací, ze kterých se mozek učí.
Mozek není nehybný orgán
Studie publikovaná v roce 2026 v časopise Nature Neuroscience přinesla zajímavý pohled na mechanické propojení těla a mozku.
Výzkumníci na experimentálním modelu zjistili, že jemné pohyby mozku uvnitř lebky úzce souvisejí se stahy břišních svalů během pohybu. Počítačové modely zároveň naznačují, že tento mechanismus může ovlivňovat pohyb tekutin v mozku.
Co říká neurověda?
Studie ukázala souvislost mezi stahy břišních svalů a velmi jemným pohybem mozku uvnitř lebky. Výsledky naznačují, že tělo a mozek mohou být mechanicky propojenější, než jsme dosud předpokládali.
Výzkum byl proveden především na myších, proto z něj zatím nelze přímo vyvozovat závěry o vývoji dítěte nebo účinnosti konkrétní terapeutické metody.
Co má pohyb společného s vývojem dítěte?
Vývoj dítěte je nepřetržitý proces učení.
Když dítě zkouší nový pohyb, dostává mozek informace ze svalů, kloubů, rovnovážného systému, zraku i doteku. Postupně se učí tyto informace spojovat a hledat efektivnější způsoby pohybu.
Právě zde hraje důležitou roli neuroplasticita a učení pohybem – schopnost nervového systému vytvářet a měnit nervová spojení na základě zkušeností.
Nejde tedy pouze o to, zda dítě určitý pohyb „zvládne“. Důležitá je také cesta, během které může objevovat nové možnosti.
Proč jsou důležité různé pohybové zkušenosti?
Dětský mozek se neučí pouze opakováním jednoho správného pohybu.
Učí se také prostřednictvím rozdílů.
Co se stane, když dítě otočí hlavu trochu jinak? Když přesune váhu na druhou stranu? Když pohyb provede pomaleji nebo s menším úsilím?
Každá taková změna poskytuje nervovému systému nové informace.
V RENEDA někdy mluvíme o „skládání těla“ – dítě postupně objevuje vztahy mezi jednotlivými částmi těla a učí se je používat společně.
Pohyb u dětí s neurologickými a vývojovými obtížemi
U dětí se speciálními potřebami mohou být některé pohybové možnosti obtížněji dostupné.
Cílem proto nemusí být pouze opakovat pohyb nebo dostat dítě do určité polohy. Důležité může být vytvářet prostředí, ve kterém má dítě možnost pohyb vnímat, zkoumat a objevovat vlastní varianty.
Na tomto principu pracují také některé metody učení pohybem , se kterými se můžete setkat v RENEDA.
Jak to vidíme v RENEDA
Při práci s dětmi často pozorujeme změny nejen v pohybových dovednostech, ale někdy také v pozornosti, komunikaci, emoční regulaci nebo způsobu, jakým dítě vnímá své tělo a okolní svět.
Jde o zkušenosti z praxe našich lektorů. Nejedná se o závěry výše uvedené vědecké studie ani o zdravotní doporučení.
Nový výzkum a myšlenky Moshe Feldenkraise
Moshe Feldenkrais se již v minulém století intenzivně zabýval vztahem mezi pohybem, vnímáním, učením a nervovým systémem.
Jeho přístup nestavěl pouze na opakování pohybu. Důraz kladl na pozornost, variabilitu a schopnost člověka objevovat nové možnosti.
Dnes dokáže neurověda některé vztahy mezi pohybem a nervovým systémem popsat mnohem detailněji.
Neznamená to, že nová studie přímo potvrzuje účinnost Feldenkraisovy metody . Nabízí ale další zajímavý pohled na to, jak hluboce mohou být pohyb těla a fungování mozku propojené.
Podobné principy práce s pohybem a učením využívá také Anat Baniel Method® NeuroMovement® .
Pohyb jako součást učení mozku
Pohyb tedy nemusíme vnímat pouze jako konečný výsledek práce mozku.
Je součástí neustálé výměny informací mezi tělem, smysly a nervovým systémem.
Nový výzkum nám ukazuje další část tohoto mimořádně složitého propojení. Neříká nám, jak máme děti „správně“ cvičit ani nedokazuje účinnost konkrétní metody.
Připomíná ale něco důležitého: mozek a tělo se vyvíjejí společně a každá nová zkušenost může být pro učící se nervový systém zdrojem nových informací.
Co je dobré vědět
✔ Článek popularizuje současné poznatky neurovědy.
✔ Zmíněná studie byla provedena především na experimentálním modelu.
✔ Výsledky nelze automaticky přenášet na vývoj dítěte nebo konkrétní terapeutické metody.
✔ Článek nepředstavuje zdravotní doporučení.
✔ Pozorování pracovníků RENEDA vycházejí z jejich dlouhodobé praxe.
Použité zdroje
C. Spencer Garborg et al.
Brain motion is driven by mechanical coupling with the abdomen.
Nature Neuroscience, 2026.
RENEDA
Metody učení pohybem
RENEDA
Feldenkrais Method®
RENEDA
Anat Baniel Method® NeuroMovement®