Intenzivní týden s Marianne Nelissen v Trutnově
Pět dětí, šest dní a pět úplně odlišných cest učení. Červnová intenzivka s Marianne Nelissen znovu ukázala, že důležitá změna nemusí vždy znamenat nový velký pohyb. Někdy začíná v pozornosti, menším úsilí, nové možnosti volby nebo jednoduchém „ne“.
V červnu jsme ve Vile Janáčkova v Trutnově přivítali Marianne Nelissen, zkušenou praktičku Anat Baniel Method® NeuroMovement® , která se dlouhodobě věnuje práci s dětmi se speciálními potřebami.
Během šesti dnů absolvovalo pět dětí s různými neurologickými a vývojovými potřebami individuální lekce přizpůsobené jejich aktuálnímu stavu, tempu a reakcím.
A právě rozdílnost jednotlivých dětí znovu ukázala něco, co je pro naši práci velmi důležité: učení nemusí být vždy vidět jako nový velký pohyb nebo nová dovednost. Někdy začíná mnohem jemněji.
Každé dítě hledalo něco jiného
Pro jedno dítě bylo tématem týdne lepší propojení jednotlivých částí těla, stabilita a opora. Postupně začalo kvalitněji využívat lokty, změnila se koordinace úchopu a během týdne se objevil i krátký samostatný sed. Rodič si některých změn všiml také mimo lekce – například při jídle a běžném pohybu.
U jiného dítěte byla důležitým tématem pravá a levá polovina těla. Při jemné práci s chodidlem, kotníkem a celou dolní končetinou jsme během týdne pozorovali větší pohybovou variabilitu a menší napětí. Stejně důležitým zjištěním ale bylo, kolik nových informací je dítě schopné v určité chvíli zpracovat a kdy už potřebuje především odpočinek a čas na integraci nových zkušeností.
Další dítě během týdne překvapilo především změnami v komunikaci. Objevovaly se nové zvuky a vokalizace, dítě působilo klidněji a postupně dokázalo být při lekci více samostatné, bez neustálé přítomnosti rodiče.
U další holčičky nebyla po týdnu patrná žádná velká nová motorická dovednost. Přesto se odehrálo něco podstatného: dokázala lépe přijímat vedení, zvládnout situaci bez oblíbené hračky a zůstávat v kontaktu i ve chvíli, kdy nedostala okamžitě to, co chtěla. Pro rodiče se tak jedním z hlavních témat stala seberegulace, komunikace a jasné, bezpečné hranice.
A u dalšího dítěte přišel možná jeden z nejjemnějších, ale zároveň velmi důležitých momentů celého týdne.
Když mu určitý dotek nebyl příjemný, místo obvyklé automatické tělesné reakce se objevilo něco jiného:
„Ne.“
Dítě svůj nesouhlas vyjádřilo slovem a změnou polohy těla. Začalo také více sledovat, čeho se dotýká, jaký je materiál pod rukou a co vlastně v daném okamžiku dělá.
Nejde jen o to, co dítě „umí“
Právě tento týden krásně ukázal, proč při učení pohybem nesledujeme pouze seznam nových motorických dovedností.
Změnou může být také to, že dítě:
- pohyb provede s menším úsilím a napětím,
- objeví jinou možnost, jak se pohnout,
- začne lépe rozlišovat pravou a levou stranu těla,
- déle zůstane v kontaktu a pozornosti,
- dokáže se zastavit před automatickou reakcí,
- jasněji vyjádří „ano“ nebo „ne“,
- začne více vnímat své tělo,
- nebo potřebuje méně pomoci dospělého, aby situaci zvládlo.
Tyto změny mohou být zvenčí velmi nenápadné. Pro další učení dítěte ale mohou představovat důležitou zkušenost, ze které může nervový systém dál vycházet.
Bez tlaku na výkon
Jedním ze společných témat červnové intenzivky bylo také omezování tlaku na výkon.
Nešlo o to dostat dítě za každou cenu do určité polohy, přimět ho udělat konkrétní pohyb nebo během šesti dnů „splnit“ předem stanovený cíl.
Marianne prostřednictvím jemného doteku, pohybu a různých variací vytvářela podmínky, ve kterých mohlo dítě vnímat rozdíly, získávat nové zkušenosti a hledat další možnosti.
Někdy to znamenalo pracovat s chodidlem a kotníkem. Jindy s oporou o lokty, trupem nebo úchopem. A někdy byla nejdůležitější práce s pozorností, komunikací, hranicemi nebo schopností dítěte zůstat v kontaktu.
Důležitou součástí jsou i rodiče
Intenzivní týden není jen časem pro dítě.
Rodiče mohou během lekcí pozorovat, jak jejich dítě reaguje, co mu pomáhá a kdy naopak potřebuje více času nebo méně podnětů.
Z červnových zpětných vazeb se opakovaně objevovalo několik jednoduchých, ale důležitých témat: dát dítěti čas na vlastní reakci, méně tlačit na výkon, více komunikovat, vytvářet příležitosti k vlastnímu objevování a respektovat, kde se dítě právě nachází.
A někdy právě změna pohledu dospělého na dítě může být jedním z nejcennějších výsledků celého intenzivního týdne.
Děkujeme
Děkujeme Marianne Nelissen za šest dní citlivé a soustředěné práce a především všem dětem a jejich rodinám za důvěru.
Velké poděkování patří také nadacím a dárcům, kteří rodinám pomáhají intenzivní programy financovat. Díky jejich podpoře mohou děti absolvovat specializované lekce opakovaně a navazovat na zkušenosti získané během předchozích setkání.
Každé dítě během tohoto týdne pracovalo na něčem jiném. Některé změny byly viditelné okamžitě, jiné byly velmi jemné.
Naším cílem není určovat, kam až se dítě může dostat. Vycházíme z jeho aktuálního stavu a vytváříme prostor pro hledání nových funkčních možností nervového systému.
A právě ty někdy začínají velmi malou změnou – novým pohybem, pohledem, zvukem, rozhodnutím nebo prostým „ne“.
Chcete se dozvědět o dalších intenzivkách s Marianne Nelissen?
Aktuální termíny intenzivních programů a možnosti přihlášení najdete v našem kalendáři intenzivek.