Empowering Parents: Když rodiče získávají jistotu díky vlastní zkušenosti

Rodiče dětí s neurologickými a vývojovými obtížemi bývají zvyklí doprovázet své děti na individuální lekce, sledovat práci odborníků a přemýšlet, jak jim mohou pomoci také doma.

Často ale nemají příležitost sami zažít to, co během lekcí pozorují.

Právě na tomto principu byl postaven celodenní workshop Empowering Parents – v překladu posilování rodičů.

Účastníci si vyzkoušeli lekci vědomého pohybu Awareness Through Movement® (ATM), pracovali ve dvojicích, zkoumali různé způsoby doteku, opory a vedení pohybu. Střídali se v rolích člověka, který pohyb nabízí, a toho, kdo jej přijímá.

Jaký je rozdíl, když nás někdo vede pomalu, nebo když pohyb uspěchá? Co se změní, když máme dostatek opory? A jak poznáme, že druhému člověku pomáháme, aniž bychom pohyb udělali za něj?

Odpovědi nepřicházely pouze prostřednictvím slov. Účastníci je mohli hledat ve vlastním těle.

Adéla, jedna z maminek, v rozhovoru ocenila především možnost vyzkoušet si obě strany této zkušenosti:

„Asi mě nejvíc oslovil právě ten prožitek, ten osobní prožitek, že si můžu vyzkoušet, jak se cejtí to dítě, když s ním já nebo ten lektor pracuje.“

Vlastní zkušenost samozřejmě neznamená, že rodič dokáže přesně prožívat totéž co jeho dítě. Může mu však nabídnout nový způsob, jak přemýšlet o doteku, pohybu a podpoře, kterou dítěti poskytuje.

A právě v tom spočívá jedna z největších hodnot zážitkového učení.

Jedním z témat, která se ve zpětných vazbách objevovala, bylo zpomalení.

V každodenním životě se často snažíme věci zvládnout co nejrychleji. Oblékání, přesuny, jídlo, domácnost, návštěvy odborníků. Zvlášť v rodinách, kde dítě potřebuje rozsáhlejší péči, bývá času málo.

Jenže zpomalit není vždy tak jednoduché, jak to zní.

Natálie Šprincová, která se podobného workshopu účastnila poprvé, popsala, že pro ni bylo překvapivě obtížné přijmout pomalé tempo, nespěchat a nechat se vést druhým člověkem.

Zaujalo ji také, jak mnoho lze pocítit při velmi malém pohybu a jak se zkušenost mění podle způsobu doteku.

Ve své následné zpětné vazbě napsala:

„Byl to čas jen pro mě, jakožto pro matku malého dítěte to byl velmi cenný den. Naučil mě zpomalit, netrvat na výkonu, zjemnit a dát nám oběma prostor.“

Natáliina zkušenost připomíná ještě jednu důležitou věc. Rodič nemusí každou chvíli věnovat tomu, aby pro své dítě něco udělal.

Někdy může být cenné mít prostor také pro sebe. Vnímat vlastní tělo, odpočinout si od neustálého plánování a něco jednoduše zažít.

A teprve potom si všimnout, zda tato zkušenost nabízí nový pohled i na společné chvíle s dítětem.

Workshop nebyl určen pouze rodičům. Ve skupině se setkali také pečující, praktici v různých fázích vzdělávání a zkušení odborníci.

Právě toto propojení bylo důležitou součástí celého dne.

Odborníci přinášeli své znalosti pohybu, vnímání a učení. Rodiče zase zkušenost s každodenním životem svých dětí – s tím, co jim pomáhá, co je obtížné, jak komunikují nebo jak reagují v různých situacích.

Při společné práci nebylo cílem, aby jedna skupina předávala druhé hotové odpovědi. Účastníci zkoumali, ptali se, střídali role a sdíleli své postřehy.

Pro rodiče to byla příležitost získat nové zkušenosti. Pro odborníky zase možnost lépe porozumět tomu, s čím se rodiny v každodenním životě setkávají.

Rodiče totiž nejsou pouze příjemci odborných doporučení. Jsou důležitými partnery, kteří své dítě znají v souvislostech jeho skutečného života.

Workshop vedly Nancy Aberle ze Švýcarska a Stefanie Lauterbach z Německa, dvě zkušené lektorky, které se dlouhodobě věnují pohybovému učení, práci s dětmi se speciálními potřebami a podpoře jejich rodin.

Nancy Aberle pracuje s Feldenkraisovou metodou® a ABM NeuroMovement®. Od roku 2004 vede mezinárodní pokročilý program Working with Children a od roku 2014 se podílí na programu Empowering Parents.

Stefanie Lauterbach ve své práci propojuje Feldenkraisovu metodu®, NeuroHorizons® Experiential Movement® a systemický přístup k rodinám. Vedle individuální práce s dětmi se věnuje také workshopům, mentoringu a podpoře rodičů.

Obě lektorky stavěly výuku na vlastní zkušenosti účastníků, praktickém zkoumání a respektu k individuálním možnostem každého člověka.

Program probíhal v angličtině s tlumočením Jany Špačkové a Terezy Vohryzkové, díky kterému se mohli čeští účastníci aktivně zapojovat do diskusí i praktické části.

Připravit workshop pro rodiče dětí se speciálními potřebami neznamená pouze zajistit kvalitní lektory a vhodné prostředí.

Je potřeba myslet také na to, zda se rodiče vůbec mohou zúčastnit.

RENEDA proto během workshopu zajistila péči o děti, kterou využilo pět rodin.

Jak zásadní tato možnost byla, vystihl v rozhovoru jeden z účastníků, Matěj:

„Díky tomu jsme se sem vůbec mohli se ženou dostat.“

Matěje zároveň překvapilo, že program nebyl založen na dlouhých teoretických přednáškách. Účastníci se brzy zapojili do praktických ukázek, práce ve dvojicích a měli prostor pro vlastní otázky.

Právě tato kombinace – možnost přijít společně, mít zajištěnou péči o děti a sami si všechno vyzkoušet – pro něj představovala důležitou součást celé zkušenosti.

Pro RENEDA je to připomínka, že skutečná podpora rodičů začíná už při vytváření podmínek, aby vůbec mohli dostat čas a prostor sami pro sebe.

Během workshopu účastníci nehledali jeden správný způsob, jak s dítětem pracovat.

Zkoumali rozdíly.

Jak se změní naše vnímání, když máme pevnější oporu? Co se stane, když pohyb nemusíme dokončit? Jaké to je, když druhý člověk respektuje naše tempo a nechá nás, abychom sami našli další možnost?

Podobné otázky se mohou přirozeně objevit také v každodenním životě s dítětem.

Při hře, oblékání, společném pohybu nebo obyčejné chvíli na podlaze. Ne jako další domácí cvičení, ale jako příležitost všimnout si něčeho nového.

Možná zjistíme, že dítě potřebuje trochu více času. Že určitou část pohybu dokáže zahájit samo. Nebo že jiný způsob opory je pro něj příjemnější.

Nemusíme vždy hned vědět, co udělat.

Důležité může být i to, že začneme více důvěřovat vlastnímu pozorování, lépe rozpoznávat reakce dítěte a společně s ním hledat možnosti.

Právě to je podstatou posilování rodičů.

Neznamená to přenášet na ně odpovědnost odborníků. Znamená to pomáhat jim získávat větší jistotu v jejich vlastní, nenahraditelné roli.

Workshop Empowering Parents se uskutečnil jako součást mezinárodního pokročilého programu Working with Children – Advanced Training 2026, který RENEDA pořádala v Hradci Králové.

Během širšího programu probíhaly také individuální neuropohybové lekce pro děti se speciálními potřebami a odborné vzdělávání praktiků.

Rodičovský den však měl své vlastní poslání.

Ukázal, jak důležité je nabídnout rodičům příležitost něco sami prožít, namísto toho, abychom jim pouze vysvětlovali, co by měli vědět nebo dělat.

A právě na tomto principu chceme stavět také další rodičovské programy RENEDA.

Prostřednictvím českých workshopů, například Bez pláče a s maximálním efektem, a dalších zážitkových vzdělávacích setkání chceme vytvářet prostor, kde rodiče mohou objevovat nové možnosti, získávat větší jistotu a nacházet vlastní cestu.

Bez tlaku na výkon. Bez očekávání, že musí zvládnout další seznam úkolů.

S respektem k tomu, co už vědí, co každý den zvládají a jak dobře znají své dítě.

Protože posilovat rodiče neznamená říkat jim, co všechno ještě musí umět. Znamená to pomáhat jim objevovat schopnosti, o které se mohou opřít.

Děkujeme Nancy Aberle a Stefanie Lauterbach za vedení workshopu, Janě Špačkové za tlumočení, všem účastníkům za jejich otevřenost a sdílení zkušeností a celému organizačnímu a podpůrnému týmu za vytvoření zázemí pro rodiče i jejich děti.

Workshop Empowering Parents byl součástí širšího mezinárodního programu Working with Children – Advanced Training 2026.